Poradíme vám, co máte udělat s cibulí a česnekem po sklizni
Cibule ze sazečky je už sice sklizena, ale cibule pěstovaná z výsevů je ještě na záhonech. Pravidlem, které určuje sklizeň, je sesychající nať a její poléhání v místě krčku. Jak ale postupovat dál, abychom celou zimu měli zdravé a trvanlivé cibule? Právě krčková hniloba je nejzávažnějším faktorem ovlivňujícím skladovatelnost a zdravotní stav.
Vytříděnou cibuli zavěste k sušení (Zdroj: Ludmila Dušková)
Při sklizni se vyplácí následující postup: rostliny se ručně vytrhají a rozloží volně na záhon, kde se nechají asi týden zatáhnout. Případný déšť rostlinám nevadí. Po zatažení a dostatečném zavadnutí natě rostliny po 5-10 (podle velikosti) svážeme do svazků. Ty zavěšujeme na místa pod střechou, kde je současně dostatečné proudění vzduchu. Vyhovující je stín až polostín, rozhodně se nevyplatí cibule sušit na prudkém slunci, protože může dojít k jejich popálení. Rostliny ponecháváme ve svazcích zavěšené až do okamžiku úplného uschnutí natě, kdy se může stát, že jednotlivé cibule ze svazku vypadávají. Uschlá nať se dá velmi dobře odstranit rukou, rozhodně je tento způsob vhodnější než nať odřezávat nožem.
Po zatažení a dostatečném zavadnutí natě cibuli svážeme do svazků
Vyplatí se také odstranit vrchní slupku, která se sušením sama uvolňuje. Takto připravené cibule ukládáme ve slabých vrstvách do lísek. Skladovací prostor by měl být vzdušný a suchý. Ve vlhku cibule začíná pouštět kořeny a je napadána houbovými chorobami. Ale již při sklizni budeme dbát na kontrolu zdravotního stavu sklízených rostlin. Ty, které budou nést známky napadení houbovými chorobami či škůdci, je nutné vytřídit pro rychlou spotřebu.
Především je potřeba věnovat pozornost rostlinám napadeným vrtalkou pórkovou, protože právě tento škůdce se v posledních letech značně rozšiřuje a jeho první generace působí škody právě na cibuli pěstované ze sazečky. Napadené rostliny již během vývoje zakrňují, dochází k deformaci listů, mnohdy až k praskání cibulí. Přítomnost škůdce bezpečně poznáme podle přítomnosti typických, dohněda zbarvených soudečkovitých kukel, které se nacházejí mezi suknicemi cibule. Proto ještě připomeneme nutnost likvidace veškerých posklizňových zbytků, ať listů či kořenů, které by neměly přijít do kompostu nebo zůstat ponechané na záhoně. Druhá generace tohoto škůdce totiž na sklonku léta napadá pórek a způsobuje na něm neméně závažné škody.
Cibuli správně sladujte, jen tak vám dlouho vydrží
Pokud dojde k předčasné sklizni cibule, kdy nať zůstává ještě vzpřímená a sytě zelená, a nedojde tak k důkladnému zatažení, velmi brzy po sklizni se setkáme s krčkovou hnilobou, která značně snižuje životnost cibule, která je vlivem rychle postupujícího zahnívání nepoživatelná. Krčkové hnilobě se dá předejít správným způsobem sklizně a sušení, skladováním v suchém prostoru a odstraňováním napadených cibulí během skladování. Dalším škůdcem, se kterým se můžeme setkat během sklizně, je háďátko zhoubné. Při přemnožení dokáže tento škůdce poškodit především podpučí cibule. Ta pak praská, předčasně zahnívá a je nevhodná pro skladování. Rozhodně trvanlivost a dobrá skladovatelnost cibule není výsadou pouze některých odrůd, jak se mnohdy někteří pěstitelé domnívají, ale pouze správností sklizňového postupu a udržení dobrého zdravotního stavu rostlin po celou dobu vegetace.
Určit správný termín sklizně česneku je o trochu složitější a vyžaduje určitou zkušenost. Rozdíly v určení zralosti jsou dány již typem pěstovaného česneku, kdy je nutné vědět, zda jsme zasadili paličák či nepaličák. Paličáky vytvářejí větší cibule s obvodovými stroužky a květní stvol s malými pacibulkami v květenství. Nepaličáky kromě stroužků obvodových, mají i menší stroužky středové a stvoly vůbec netvoří. Právě stvol je významným určovacím znakem pro zahájení sklizně paličáků. Je proto vhodné alespoň u několika rostlin stvol ponechat, a jakmile se začne napřimovat, můžeme sklízet. U nepaličáků je signálem pro zahájení sklizně poléhání a zasychání natě. Přesto se ale vyplatí zkušebně několik rostlin vyrýt a zkontrolovat stav cibule.
Předčasná i pozdní sklizeň je totiž na úkor skladovatelnosti a trvanlivosti stroužků, které pak snadněji podléhají skládkovým hnilobám. Opožděná sklizeň navíc způsobuje rozpad cibulí již v zemi a při následném sušení může dojít i k úplnému rozpadu na jednotlivé stroužky. Stejně jako u cibule, tak i v případě česneku dbáme na kontrolu zdravotního stavu sklízených rostlin. Napadené písněmi i škůdci důsledně vyřazujeme z dalšího skladování. Rostliny, napadené houbomilkou česnekovou, během vegetace poznáme podle nevyvinutých a deformovaných cibulí. Posklizňové zbytky nenecháme na záhoně, ale budeme je důsledně likvidovat. Rostliny po zavadnutí natě svážeme do svazků a sušíme na vzdušném a stinném místě až do doby, kdy důkladně seschne nať a cibule se dají dobře zbavit povrchových slupek. Nať či stvol se seřezávají na délku asi 5 cm a skladování se provádí tak, že česnek rozložíme v tenčí vrstvě na lískách a umístíme na chladnější, ale suché místo.
Paličáky vytvářejí větší cibule s obvodovými stroužky
Prima tipy:
Česnek, který koření poměrně hluboko, je vhodné vyrývat pomocí rycích vidlí velmi opatrně, aby nedošlo k jeho mechanickému poškození. Každá ranka je pak vstupní branou pro patogenní houby, které vyvolávají skládkové hniloby.
Pokud sklizeň probíhá v období, kdy je vlhčí počasí, není dobré cibuli ani česnek prát ve vodě. Zemina, která ulpí na rostlinách, se nebude odstraňovat ani klepáním cibulí o sebe nebo dokonce o zem. I sebemenší otlaky mohou být příčinou výskytu hnilob během skladování
Zemina se odstraní až po důkladném zaschnutí rostlin, kdy se velmi lehce stáhne většinou i s krycí slupkou.
Podívejte se na návod, jak skladovat ovoce a zeleninu přes zimu:
