Léčivé schopnosti této rostliny oceníme při mnoha příležitostech
O aloi můžeme slyšet ze všech stran. Výtažky této rostliny najdeme v krémech a jiných kosmetických výrobcích, nabízí se jako zdraví prospěšný prášek i kapsle. Gelová šťáva z listů je opěvována pro mnohočetné blahodárné účinky na lidský organismus. V poslední době se s ní setkáváme i ve veterinární medicíně. V zahradnictví lze koupit zajímavé formy a pěstovat je jako pěkné pokojovky.
Pěstování aloe v našich podmínkách není nic složitého (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Tento multifunkční sukulent není žádnou novinkou, jeho pěstování a využívání má dlouhou tradici. První zmínky najdeme u Sumerů, později ho používali lékaři v Persii i Egyptě. Egypťané aloi měli za rostlinu dlouhověkosti a nesmrtelnosti, užívali ji i faraóni. Královna Kleopatra používala šťávu z aloe při péči o svou pleť.
Později se aloe díky Féničanům rozšířila do Středozemí, léčil se s ní i Alexandr Veliký, v období punských válek pomáhala vojákům při hojení ran a popálenin. Velmi oblíbenou se stala v Indii, Mahatma Gandhi prý vydržel své mnohadenní půsty díky náboženské víře, skromnému životnímu stylu a blahodárným účinkům aloe.
Aloí známe přes 400 druhů, nejvíce jsou rozšířeny v Africe, na Madagaskaru a na Arabském poloostrově. Léčivé látky obsahují téměř všechny druhy, ale co se koncentrace a účinnosti týče, je nejopěvovanější aloe pravá (Aloe vera). Stejně jako většina ostatních zástupců má také Aloe vera zdužnatělé listy a sukulentní charakter. Jako k sukulentu k ní přistupujeme i při domácím pěstování.
Základní podmínkou je slunné stanoviště, nejlépe na jižním okně. Zaléváme mírně, v zimě by mělo přijít klidové období, proto nezaléváme. V období klidu by teplota měla klesnout na 10 - 12°C. Rostliny musí mít stále maximum světla. Od května do října můžeme aloe také letnit. V nejteplejších měsících rostliny zaléváme mírněji a pouze večer.
V období plné vegetace hnojíme 1x za 14 dní tekutým hnojivem. Substrát volíme stejný jako pro jiné sukulenty či kaktusy. Hlavní podmínkou je jeho propustnost, ideálně by měl obsahovat písek nebo jemný štěrk. Podle růstu rostlin je v jarním období přesazujeme do větší nádoby. Rostliny si můžeme snadno namnožit. Aloe tvoří četné dceřiné růžice, které lze oddělit a vysadit do samostatného květináče.
Obsahové složení šťávy aloe vera je pestré. Obsahuje vitamíny A, betakaroten, z dalších vitamínů řadu B1, B2, B6, B12, C, PP, E, kyselinu folovou, niacin, cholin, dále aloe obsahuje i mnohé minerály, jako je vápník, draslík, magnesium, sodík, měď, železo, zinek a mangan. Také výčet obsažených aminokyselin je úctyhodný: lysin, threonin, valin, methionin, isoleucin, fenylalanin, tryptofan, arginin, kyselina asparagová, serin, kyselina glutamová, glycin, alanin, cystein, tyrosin, histidin, prolin, hydroxyprolin, leucin, asparagin, glutamin. Složení doplňuje řada enzymů, steroly, aminosacharidy, antrachinony, glykosidy, lektiny a lignin.
Z aloí, které jsou spíše ceněny pro estetický účinek, můžeme jmenovat dva druhy - Aloe polyphylla a Aloe thomsoniae. Prvně jmenovaná má zajímavý spirálovitý růst listů. Jedná se o vysokohorský druh, který se vyskytuje pouze v horách Lesotha, v nadmořských výškách nad 2000 m n. m. Pěstovat tento druh můžeme nejlépe jako nádobovou rostlinu s chladným a světlým přezimováním při teplotách okolo 6 °C. Vyžaduje velmi propustný substrát.
