Tato exotická rostlina je blízkou příbuznou rajčete
Plody rajčenky či tamarilla jsou menší, vejčité, lesklé bobule, žlutooranžové až červené barvy. Vzhledem připomínají větší švestky na dlouhých stopkách. Tamarillo se občas také nazývá stromové rajče, jeho chuť je velmi zajímavá, představuje netradiční kombinaci rajčete a tropického ovoce, kde převládají tóny maracuji.
Tamarillo neboli rajčenka je rostlina vcelku nenáročná na pěstování (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Tamarillo neboli rajčenka se nejčastěji jako čerstvé ovoce dá použít i na vaření. Kromě zajímavé chuti plody obsahují i mnoho vitaminů a minerálů. Správný název rostliny je lilek rajčenka (Solanum betaceum). Jak již název napovídá, pochází ze stejné čeledi jako nám mnohem známější lilkovité rostliny, jako je například brambor, rajče, nebo lilek baklažán. Rostlina je stálezelená a vytváří menší stromek či keř, který dorůstá průměrné výšky 4 m. Samotné plody, které na ní vyrůstají, pak známe jako tamarilla či rajčenky.
Rostlina pochází ze subtropických oblastí Jižní Ameriky, odkud se rozšířila do světa. U nás je rajčenka stále ještě vcelku neznámá. Plody se dají koupit ve specializovaných obchodech, ale její samotné pěstování není příliš rozšířené. Nároky a způsob pěstování by se daly přirovnat k u nás oblíbenému pepinu (Pepino Gold - Solanum muricatum).
Rajčenka je na pěstování vcelku nenáročná. Jedná se o houževnatou a rychle rostoucí rostlinu. U nás ji pěstujeme zejména jako přenosnou nádobovou rostlinu. Při pěstování v květináči nedorůstá zpravidla výše než 2 m. Rajčenky preferují lehkou humózní půdu a dostatečně velkou nádobu. Velikost květináče závisí na velikosti rostliny, ale vzrostlé sazenice pro růst a plození potřebují obsah nádoby minimálně 10 l, pro starší rostliny je to potom 20 l.
Musíme také počítat s tím, že sazenice začne plodit až druhým rokem, nejprve potřebuje narůst a zesílit. Při správné péči nám vydrží řadu let a bude přinášet stále větší úrodu. Rostlina vyžaduje slunné a chráněné stanoviště. V polostínu méně plodí a plody špatně dozrávají. Přímý sluneční úpal není také vhodný.
Během vegetace pamatujeme na pravidelnou zálivku a také na to, že rajčenky potřebují i dostatečnou výživu. Alespoň jednou za 14 dní proto hnojíme tekutou formou hnojiva. Velmi se osvědčila zálivka zředěnými slepičinci nebo jinou organickou formou hnojiva. Pravidelná zálivka je důležitá, ale stejně jako přeschnutí rostlině vadí i dlouhodobé přemáčení a situace, kdy rostlina stojí ve vodě.
Rostlina bohatě kvete. Květy však ještě nejsou zárukou bohaté úrody, proto je důležité hlavně správné opylení. Hlavním opylovačem rajčenky je hmyz a v době květu musí mít k rostlině přístup. Pokud ji pěstujeme venku na zahradě, není to zpravidla problém. Když rostlinu máme v uzavřeném prostoru, je třeba opylování pomoci např. štětečkem, kterým přenášíme pyl z tyčinek na bliznu. Zásadním bodem úspěšného pěstování je správné přezimování. Zimujeme ideálně ve světlém prostředí při teplotě mezi 5-10 °C. V zimě samozřejmě omezíme zálivku na minimum a přestaneme hnojit.
Rostlinu si můžeme vypěstovat ze semen, která lze zakoupit, nebo si je sami můžeme opatřit z dobře vyzrálého plodu. Celkem snadné je množení řízkováním. Řízky snadno získáme při řezu a tvarování rostliny, kdy máme spoustu odpadního materiálu. Řízky o velikosti 15-20 cm zapichujme pod igelit do množírenského substrátu nebo je můžeme zakořeňovat i ve vodě. Z jedné dospělé rostliny získáme v průměru okolo 40 plodů, výjimkou ale nejsou sklizně přes 100 plodů. Rostliny pěstované ze semen mají vyšší plodnost než ty pěstované z řízků.
Konzumace
Pod slupkou a okolo slupky může být dužina nahořklá, a proto nejlepším způsobem, jak si na plodu pochutnat, je slupku oloupat nebo plod rozkrojit na dvě poloviny a dužinu vyjíst lžičkou, případně dužinu lžičkou vybrat a dále použít libovolným způsobem.
