Některé druhy květin nám oznamují netrpělivě očekávaný příchod jara. Víte, jaké to jsou?
Právě na jaře, kdy zahrádka ještě působí dost prázdným dojmem, jsou první jarní květiny zvlášť cenné. Pupeny stromů se pozvolna otevírají a spousta trvalek se zatím jen nesměle hlásí prvními lístky. Jarní květiny jsou na záhoncích světlými, zářivými body, které nenechají nikoho bez povšimnutí.
Jarní květiny ohlašují příchod nového života (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Pro jaro jsou velmi tradiční cibuloviny, doplňují je některé dvouletky a samozřejmě pak i časně kvetoucí trvalky. Na zahradě vyniknou samostatně, krásně vypadají i jejich kombinace.
Nejkrásnější jarní trvalky:
Pupkovec jarní (Omphalodes verna) vyniká nádhernou modrou barvou květů, které připomínají pomněnky, jen jsou o něco modřejší. Po odkvětu se velmi rychle vegetativně rozšiřuje pomocí kořenů a bočními výhonky. Samotné listy jsou poměrně pěkné a dekorativní, a hodí se proto také jako podrost vyšších trvalek. Má raději polostín a vlhčí půdu.
Pupkovec jarní vytváří krásné kompaktní koberce. Květy jsou podobné pomněnkám
Srdcovka (Dicentra cpectabilis) - Srdcovky kvetou ve dvou variantách – bílá barva květů nebo o něco rozšířenější růžová. Květy jsou velmi pěkné, ve tvaru malých srdíček. List srdcovek po odkvětu postupně zežloutne a odumře. Srdcovka pak čeká pod zemí do příštího jara zase na svůj čas.
Plicník (Pulmonaria officinalis) - Pokud máte rádi procházky lesem, možná znáte plicník právě z lesa. Drobná květinka s fialovorůžovými květy je celá plstnatá. Spolu s jaterníkem a sasankou tvoří první kvetoucí porosty lesa. Plicník se ale pěstuje i v zahradní kultuře. Celá rostlina je mohutnější, květy jsou větší a podobně jako pupkovec i jeho listy jsou po odkvětu pěkné po celé léto. Velmi zajímavé je i zbarvení listů. Oproti lesním plicníkům jsou listy pěkně stříbřitě puntíkaté.
Plicník patří k prvním jarním květinám. Najdeme ho jak v přírodě, tak i v kulturní formě na zahradě
Prvosenka (Primula) – Právě pestré prvosenky začnou koncem zimy a počátkem jara masivně nabízet snad všechny zahrádkářské obchody. Po jejich odkvětu je možné je přesadit na zahrádku, kde mohou vegetovat po několik let, pokud na ně nepřijde silnější mráz. Kromě těchto prvosenek je tady ještě spousta časně jarních zahradních druhů.
Prvosenky milují vlhčí místa, nejlépe v blízkosti nějaké vodní plochy. Současně s vyšší vlhkostí půdy jim zcela vyhovuje vlhčí vzduch. Prvosenky vyžadují půdu s kyselejší reakcí, proto jim jejich místo na záhonku vylepšíme přídavkem rašeliny. Mezi velmi půvabné druhy patří P. denticulata, která má květy uspořádány v kulové hlávky, a bohatě kvetoucí Primula sieboldii.
Cibuloviny a dvouletky se velice dobře kombinují, můžeme je vysadit i do květináče. (Zdroj: Daniela Dušková) Primula sieboldii vykvétá v zářivých barvách. Preferuje vlhčí půdu (Zdroj: Daniela Dušková)
Koniklec (Pulsatila alba) – půvabná květinka, nejčastěji pěstovaná ve skalkách. Skalka však není pro koniklec podmínkou. Stejně dobře poroste i v trvalkovém záhonu. Rostlina tvoří trs, který se každoročně zvětšuje. Ze středu trsu vyrůstají velké zvoncovité květy v barvě bílé, růžové a fialové. Celá rostlinka vypadá nadmíru zajímavě, protože je kromě nádherných květů celá pokryta stříbřitými, jemně hedvábnými chlupy.
S odstřižením stonků po odkvětu raději počkejte. Po odkvětu se totiž tvoří velmi zajímavá plodenství, která vypadají jako stříbrnošedé chlupaté kuličky. Koniklec nikdy ve stáří nepřesazujte, tvoří dlouhý a kůlový kořen, který se snadno zlomí. Pokud k poškození kořene dojde, koniklec zřídkakdy celý zásah přežije.
Tařice skalní (Alysum saxatile) tvoří nízké polštářovité koberce a nejlépe se jí daří na horkém, slunném místě. Pěkně poroste na většině dobře odvodněných půd, dokonce i v chudých půdách. Nejlépe se hodí do skalek a suťových nebo štěrkových záhonů. Vhodná je také jako lemovací rostlina nebo půdopokryvná rostlina na břehy a svahy.
Zhruba každé tři roky je vhodné rozdělit trsy, aby se rostlina zmladila. Rovněž po odkvětu rostliny zastřihneme, aby si zachovaly nízce rostoucí, kompaktní tvar. Rostliny můžeme množit výsevem semen na jaře nebo řízky z měkkého dřeva na začátku léta.
Tařice skalní, alysum saxatile, září jako sluníčko
Dvouletky:
Sedmikráska obecná (Bellis perennis) – Sedmikrásku můžeme najít ve volné přírodě - podobně jako pomněnku nebo plicník. Nejčastěji na ni narazíme v nižším trávníku, který se jednou za týden až jednou za 10 dnů seká. Skalní trávníkáři ji nevidí moc rádi a snaží se ji spíše zlikvidovat. Taková kulturní sedmikráska už svoje předky téměř nepřipomíná.
Velmi oblíbená je totiž její plnokvětá forma, která se od malého kvítku se žlutým středem dost liší. Také její barevnost se rozšířila. Můžeme si vypěstovat sedmikrásky čistě bílé, růžové i karmínově červené. Také sedmikrásky se podobně jako macešky rády vysemeňují.
Maceška (Viola) – Macešky jsou u nás velmi oblíbené a můžeme je najít skoro v každé zahrádce. Macešky vykazují velkou variabilitu, a to nejen v barvě, ale i ve velikosti květů. Dobře vypadají jak na samostatném záhoně, tak i v kombinaci s cibulovinami nebo jinými rostlinami.
U macešek musíte většinou počítat s tím, že pokud na záhonu zůstanou příliš dlouho, semena stihnou vyzrát a vysemenit se, pak budou macešky na vaší zahrádce stále, a to i v místech, kde je mít nechcete. Nikdy ale už nebudou takové jako první rok. Jedná se o hybridní osivo, které se musí každoročně vyrábět. Vysemeněné macešky budou vždy menší a také barevnost květů se může změnit.
Cibuloviny:
Cibuloviny vykazují velkou variabilitu a skoro každoročně přicházejí na trh novinky. Takové tulipány a narcisky, které patří mezi nejoblíbenější, můžeme koupit v milionech provedení. Drobounké, botanické, jednokvěté, vícekvěté, vysoké s obřími květy, a to vše snad ve všech barevných odstínech a kombinacích. Při vlastní výsadbě si můžete každý rok vymýšlet stále nové a nové kombinace jednoho či více druhů.
Nízké cibuloviny by také neměly chybět v žádné skalce. Nejlépe zde vypadají drobounké kosatečky, malé narsicky, botanické tulipány, sněženky a bledule. Vysazovat se samozřejmě mohou i jako doplňky výsadeb jehličnanů a keřových skupin. Některé druhy vypadají naprosto úžasně v trávníku. Pro takové použití se nejvíce hodí narcisy a krokusy.
Aby takové jarní květinky (zejména pak cibuloviny) skutečně vynikly co nejlépe, je zcela nezbytné věnovat jim trochu péče. Začít můžeme už na podzim. Důležité je, aby záhon byl v dobrém stavu, to znamená, že by měl být důkladně vypletý, a to jak od jednoletých, tak i od vytrvalých plevelů. Vytrvalé plevele je nejlepší odstranit už před výsadbou. Půdu musíme důkladně zrýt. Dále je nutné pečlivě odstranit všechny kořínky a oddenky plevelů, jako jsou bršlice kozí noha, kopřiva, svlačec nebo pýr.
Před zimou vršek záhonku ještě jemně prokypříme a zapravíme do půdy kvalitní kompost či dobře uležený hnůj. Ostatním kvítkům postačí jen trochu kompostu. Povrch záhonku je dobré přikrýt snítkami chvojí, protože nikdy dopředu nevíme, jaká bude zima. Na jaře nesmíme zaspat! První jarní květy se začnou objevovat už počátkem března a my musíme včas odstranit zimní kryt – to znamená tak v půli února. Pokud na něj zapomeneme, rostliny se začnou vyvíjet jen s malým přístupem světla. Stonky budou slabé, světlé a budou se vytahovat.
Při pozdním odstranění chvojí také můžeme velmi snadno křehké stonky potrhat. Po odstranění krytu (jemně motyčkou) prokypříme povrch záhonu, a pokud se objevil nějaký zapomenutý plevel, hned jej odstraníme. Když je jaro vyloženě suché, můžeme i lehce zalít a zálivku opakujeme vždy po vyschnutí zeminy. Po odkvětu trvalek odstraníme odkvetlé květní stonky, aby se rostlinky nevysilovaly tvorbou semene.
Cibuloviny po odkvětu nezaléváme, velmi důležité je ale právě zmíněné odstranění květního stvolu, protože tvorba semen velmi dramaticky zhoršuje kvalitu cibule. Nejlepší je část lehce nakvetlých cibulovin natrhat do vázy a zbylé květní stonky odstřihnout hned po odkvětu. V létě s trvalkami či dvouletkami mnoho péče není. Dvouletky po jejich odkvětu odstraníme ze záhonu a vyměníme je za předpěstované sazenice letniček.
O jarně kvetoucí trvalky se nijak zvlášť starat nemusíme, mnoho z nich totiž dále roste na záhonu a zdobí celou kompozici jen svým listem (pupkovec, plicník, škornice), jiné z nich své listy shodí a zatáhnou se pod zem do příštího jara (srdcovka)
Cibuloviny vůbec nezaléváme a až uschnou listy, cibule vyryjeme ven. Nejčastěji to bývá v červenci až srpnu. Tulipány je vhodné vyndávat ze země každoročně. Narcisky a modřence vyndávat nemusíme, narcisům to stačí jedenkrát za 4 roky. O několik měsíců později (v říjnu i listopadu) cibuloviny sázíme znovu - lze v podstatě až do té doby, než zamrzne zem.
