Boj se škůdci je velice důležitý. Nikdo z nás nechce přijít po těžké dřině o úrodu, která stála mnoho času i práce. Mezi významné zemědělské záškodníky patří i invazní kněžice. Tento poddruh hmyzu má své kořeny v Asii a Africe. Díky mezinárodnímu obchodu však nyní škodí skoro po celém světě a zemědělci s ním musí účinně bojovat. Boj má svá pravidla. Jak se tohoto parazita zbavit?
Boj se škůdci, jako je invazní kněžice, je zcela nezbytný (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Boj se škůdci rodu kněžic
Boj se škůdci roku kněžic je záležitost zcela individuální. Zatímco původní středoevropské druhy škodí pouze ojediněle a působí zcela zanedbatelné škody, invazivní druhy původem z Asie jsou mnohem větší problém. Mezi invazivní druhy řadíme kněžici mramorovou a kněžici zeleninovou. Napadají zemědělské plodiny, ovoce i zeleninu. Neopomenou navštívit veškeré ovocné stromy, papriky, rajčata, ale i vinnou révu. Zároveň se rychleji rozmnožují. Oproti našim středoevropským kněžicím, které mají pouze jednu generaci za rok, invazní druhy stihnou několik generací do roka.
Mezi invazní druhy, které okupují poslední dobou i naši republiku, patří kněžice mramorová a kněžice zeleninová. Kněžice zeleninová má svůj původ ve Středomoří a Severní Africe. Měří zhruba 13 až 18 mm a poznáme ji podle světle zelené barvy. Její výskyt je zaznamenán už i na území naší republiky. Nymfy tohoto škůdce mají černou barvu s bílými a oranžovými skvrnami na zadečku. Nejčastěji se vrhá na sóju, kukuřici, lilek, slunečnici a ovoce. Vidět ji můžeme dokonce také na okrasných rostlinách. Tento přistěhovalec je velice nebezpečný. Během jednoho roku dokáže mít 2 až 6 generací.
Kněžici zeleninovou poznáme podle světle zelené barvy
Kněžice mramorová pochází původně z Afriky a Asie. Je velká přibližně 12 až 17 mm. Svůj název získala díky zbarvení, které připomíná mramor. Dominuje mu hnědá barva se světle žlutými a červenohnědými skvrnami. Bříško má žluté až žlutohnědé. V místě svého rodiště napadá hlavně sóju a rýži. Na území našeho státu si libuje na jablkách, hruškách, broskvích i vinné révě. Zamilovala si také rajčata, papriky a brukvovité rostlinky. Během jednoho roku dokáže mít 2 až 5 generací.
Rozmnožování obou invazních druhů probíhá na jaře v období měsíce května a června. Samičky kladou svá vajíčka na listy rostlin ve shlucích. Naklade najednou 20 až 30 vajíček. Jejich vývoj pak trvá v rozmezí 4 až 12 dní v závislosti na okolní teplotě. V létě se pak z vajíček vylíhnou larvy. Jsou velice podobné dospělým jedincům s tím rozdílem, že mají malinko jiné zbarvení a nemají křídla, ta jim narostou až v posledním vývojovém stádiu, které trvá 20 až 60 dní. Invazní kněžice přezimuje pod listy, v nejrůznějších škvírách, na kůře stromů, nebo mohou zalézt i do domu.
Kněžice můžeme na začátku zimy spatřit na fasádě domu, kolem oken i dveří. Hledají místo k přezimování. Nejsou nijak rozmazlené, zimu přečkají prakticky kdekoliv. Jejich přítomnost v domě pro nás není nijak nebezpečná. Nepůsobí žádné škody, nekoušou, ani od nich nehrozí žádné jiné nebezpečí. Jediné, čím budou otravovat náš život, je nepříjemný zápach. Tělo kněžice je vybaveno pachovými žlázami, kterými vylučuje páchnoucí sekret. Jedná se o jejich přirozenou obranu proti predátorům.
Kněžice je savý hmyz a právě sáním parazituje na rostlinách. Požírají naprosto všechny části rostlinek včetně stonku. Nejoblíbenější jsou pro ně plody a mladé výhonky. Dospělí jedinci sají šťávu z listů i květů, v těchto místech se vytvářejí malé hnědé nebo načernalé skvrnky. Díky jejich sání a parazitování na rostlinách je podstatně zpomalen růst nezralých plodů, které jsou často deformované a předčasně opadávají. Rostlinky po jejich nájezdu páchnou a přenášejí se na ně houbovitá onemocnění. Výnos pěstovaných plodin je podstatně snížen. Tito škůdci jsou všežravci a nepohrdnou ani mrtvým hmyzem.
Jakmile zaznamenáme výskyt těchto parazitů na naší zahradě, musíme okamžitě zasáhnout. Jistá prevence existuje. V sadech se mohou používat sítě připevněné na konstrukci. Sítě slouží jako ochrana plodů v období vegetace až do doby jejich dozrání a sklizně.
Jestliže nechceme kněžice na pozemku, musíme dodržovat jistá pravidla. Tito škůdci se rádi schovávají např. pod kompostem nebo v tlejících kmenech. Pravidelně tedy musíme odstraňovat plevel, odumřelé listy a vše, co kněžice přitahuje. Základem je tedy čistá zahrada a kompostovací místo postavené co možná nejdál od domu.
Některé rostlinky mají vzácný dar kněžice odpuzovat – zapáchají jim. Pokud tedy nechceme takové škůdce na pozemku potkávat, vysadíme česnek, levanduli, měsíček lékařský nebo tymián. Své dokáže udělat i chryzantéma. Tyto rostlinky jim přímo "smrdí".
Jestliže i přesto zaznamenáme výskyt kněžice na pozemku, musíme jej ošetřit insekticidy proti savému hmyzu a plošticím. Prostředek můžeme použít i okolo dveří a oken, abychom zabránili vniknutí kněžic do domu.
Zdroj informací: stoplusjednicka.cz; eagri.cz; pasti.cz; adbz.cz
